A oni ke mně vzhlíží
A oni ke mně vzhlíží
Stínem Tě vedu
k hranici poznání
stojíš mi za to
bych vykutal zlato,
to nesvedu, neumím,
nedělám pokání.
Jsem na hraně
nelétám, stojím,
zrazen svým tajemstvím
neklekat jako slouha,
až narazím na smrt
čí cesty spojím,
kolikrát budu svatý.
A oni ke mně vzhlíží
jak telata.
Ohněm Tě vedu
do urny prach,
kam pták nelétá
pavouk nezaleze,
cítím ten tlak.
Jen jedna svíce
na tolik bolesti
a přece jsem tu rád,
když delfín zpívá
žralok pochutná si tak
jak chutná Tobě víra,
ví toho mnoho
o cestě k propasti.
A oni ke mně vzhlíží
jak telata.
Nohy těžknou pod kameny
pořád mám hlad,
mysl plazí se jak břečťan
kámen po kameni
dusí se v zeleni.
Co ze mne zbude
na cestě k věčnosti,
mé tělo nehnije
nedusí se v zemi.
Počkám si na Tvůj prach
pak, pak poletím,
strachu navzdory,
nebude to k nebi.
A oni ke mně vzhlíží
jak telata.
-ed-