Bezpečí nebo strach

Nedávný masakr v Las Vegas a několik desítek mrtvých a zraněných lidí je opět klasickou ukázkou toho, že zbraň do každé ruky je klasifikačním poznávacím znamením Američanů a že multikulturní národ, který se rodil na divokém Západě, nebude nikdy bezpečným a klidným přístavem. Prezident Trump se chová poněkud vlažně, což mě nepřekvapí, neboť odzbrojit národ, který je na zbraně a násilí zvyklý už od svého "narození" a nastavit jiná pravidla o zbraních, to je v 21. století v USA skutečně scifi.

Vraťme se do historie, aby si čtenář mohl udělat lepší představu i o dnešní Americe. Když v roce 1845 založil New York City první organizovanou metropolitní policejní jednotku ve Spojených státech došlo k tomu skutečně jen proto, že obava z kriminality a z toho vyplývající sociální dezintegrace byly tak silné, že potlačily i odpor ke stálé armádě. Za dob kolonializmu bylo v tomto městě nějakých 33 131 obyvatel a dalo by se říci, že byli tito lidé homogenní komunitou s jednou společnou kulturou a i se společným systémem hodnot i morálních norem. V roce 1845 už NYC čítal 371 223 obyvatel a to díky velkému počtu nových přistěhovalců. Město se stalo multikulturní, čítalo mnoho pospolitostí, vzájemně oddělených kulturními, jazykovými, třídními, psychologickými a behaviorálními bariérami, které se rodily z velice odlišných tradic. Podobně je tomu tak v dnešní Evropě, která prochází úplně stejným multikulturním modelem, jako kdysi Amerika. Akorát my nejsme Indiáni a piráti z moře jsou nám už zřejmí.

Osady a města Nového světa byla ohrožena neustálým nebezpečím. Nový svět a jeho osadníky ohrožovali samozřejmě Indiáni, původní obyvatelé kontinentu, ale také od moře nájezdy pirátů a zahraničních nepřátel. Obranou kolonizované Ameriky se zabývali hlavně vojáci a města a osady zůstávaly nechráněny nejen proti vlastním zločincům, nýbrž i proti nájezdům zvenčí. Proto v 17. století začali vesničtí radní vybírat muže, kteří by sloužili jako ochránci pořádku. Tito konstáblové měli za úkol ze svého titulu a funkce pronásledovat vrahy, zabijáky, zloděje, lupiče, výtržníky a dokonce mohli bez zatykače zatýkat ty osoby, které budou klít, pít, lhát a porušovat Svátek neděle. Mohli zatýkat tuláky a osoby, které porušovali i další tehdejší zákony. Tyto povinnosti tehdejších konstáblů mohou dnes někomu jistě vykouzlit úsměv na rtech, ovšem tyto jejich povinnosti lze vyčíst z typického massachusettského zákona z roku 1646.

Konstáblové, kterým se říkalo v holandských osadách schouts, se po ustanovení zákonů objevili ve všech tehdejších koloniích a byli placeni pouze z vybraných pokut. Noční bezpečnost kolonií zajišťovaly tzv. "poplachové hlídky" a "vojenské hlídky". V 18. století už to byla běžná praxe, kdy denní pořádek udržovali konstáblové a noční pořádek zajišťovaly hlídky. Koloniální města se multikulturně rozrůstala a tím rostla i kriminalita, což zahrnovalo pouliční nepokoje, výtržnosti, přestřelky, vraždy, žhářství a jiné násilné chování. Bylo evidentní, že všechny tyto problémy narůstající kriminality nemohou ukočírovat jen denní konstáblové a noční hlídky, neboť to vyplývá i z poznámek Bristol Journal z 16. března 1760: "Hlídka pálí tabák, zatímco domy hoří. Místo hlídek dělají pochůzky zloději. Je to palčivá ostuda. Smutný důvod k pláči. Naše hlídky jsou jako němé smečky psů.." Problémů s kriminalitou bylo velmi mnoho a přesto se konstáblové a hlídky udržely až do poloviny 19. století jako jediné orgány uplatňování zákonů. Korupce v řadách hlídek a rostoucí nezákonnost vedly nakonec v polovině 19. století k založení formální policie.

Když se kolonisté posunovali na Západ tak přicházeli nejprve osadníci a až dlouho po nich teprve soudci a udržovatelé pořádku. V osadách docházelo naprosto běžně k násilí a zločinům (podobnost s dnešními ghetty asi čistě náhodná, že?!). Kolonisté běžně používali střelné zbraně a to jak pro svou ochranu, tak k lovu a pro vynucení vlastního práva, dle vlastních pravidel. Indiánské kmeny tudíž zaujaly přirozený obranný postoj proti bílým nechtěným vetřelcům. Při naprosté absenci formálního justičního mechanismu byl divoký Západ útočištěm psanců a kriminálníků z celého světa. Osidlování Západu a šílený raketový růst kriminality byl signálem k tomu, že vznikali formální policisté, kteří se nazývali šerifové. Pravomoce amerického šerifa byly rozšířeny a obsáhly nakonec i organizování voleb, vybírání daní a úschovu veřejných fondů. V nových republikách byli pak šerifové voleni v lidovém hlasování. Součástí výkonných orgánů zákonnosti na americkém Západě byli i federální šerifové - marshals. Po ratifikaci ústavy vznikly Spojené státy. Duální suverenita států a Unie (USA) si žádala jmenování speciálních úředníků, kteří by reprezentovali autoritu federálních soudů. A tak v roce 1789 Kongres vytvořil jmenované funkce federálních šerifů, kteří dosáhli významnějšího postavení až po skončení Občanské války. Mimo federální šerify byli jmenováni i tzv. městští šerifové, které jmenovali starostové nebo městské rady.

V roce 1842 byla situace kolem ochrany majetku a života občana naprosto nedostačující, neboť nikdo nebyl v bezpečí. Speciální občanský výbor komentoval růst kriminality a neschopnosti policie ji zvládnout takto: "Majetek občana se krade téměř před jeho očima. Do obytných a obchodních domů se snadno vstupuje, chladnokrevně a beze strachu z odhalení. To svědčí o tom, že nikdo není v bezpečí. V našich přeplněných městech jsou lidi olupováni přímo na ulici. Tisíce zatčených vycházejí ven bez potrestání, zatímco bezbranní, ženy, děti, jsou znásilňováni a vražděni za bílého dne, aniž se najde jediná stopa po pachateli.." Přeplněná města hlídalo v té době jen několik stovek šerifů, konstáblů a hlídek. Nikdo nedostával pevný plat, ale jen honorář za své služby. Tento systém vedl k početným úplatkům a obrovské korupci, k laxnímu přístupu a neprofesionálně odvedené práci. Policisté se soustředili na takové činnosti, které jim přinášely hlavně zisk a ne na to, aby zločinec skončil před soudem. Policisté se přímo zúčastňovali kriminálních činů, věděli o nich dopředu, dělili se se zločinci o kořist. V roce 1844 zákonodárný sbor státu NY zplnomocnil obce k organizování policejních sil a schválil městským částem speciální fondy na nonstop policejní ochranu. V roce 1845 vyhráli demokraté volby a nový demokratický starosta W. F. Havermeyer vyzval k přijetí nového státního zákona. Tento zákon vstoupil v platnost 23. května 1845 a světlo světa spatřil nově narozený policejní sbor, který byl (ne náhodou) nápadně podobný londýnskému. Tohoto příkladu v NY pak ještě před vypuknutím Občanské války následovalo mnoho dalších velkých měst. Tak byly položeny základy a organizační struktura policie a v dnešním USA je vskutku složitější než kdekoliv na světě. Ve veřejném sektoru existuje více jak 40 tisíc profesionálních policejních orgánů a každý z nich představuje donucovací rameno konkrétního soudního orgánu. K tomu ještě je nutno připočíst soukromou policii. Složitosti mezi dnešními jednotlivými policejními orgány umocňují samozřejmě i kompetenční spory, rivalitu mezi jednotlivými orgány, nedostatek koordinace a komunikace a v neposlední řadě i neochota sdílet informace.

Tento výlet do historie Spojených států je vcelku učebnicovou ukázkou toho, že jen homogenní komunita zaručí větší bezpečí a rozumí morálce a dodržování zákonů. Společnost, která je mozaikou pospolitostí, jenž se potýkají s kulturními, jazykovými, třídními, psychologickými a behaviorálními bariérami, nebude nikdy bezpečným přístavem pro lidi, kteří chtějí žít v míru, klidu a bezpečí i kdyby taková společnost byla totalitním policejním státem. Je jen na nás, jakou si zvolíme cestu a zda chceme žít v bezpečí, anebo ve věčném strachu o život i majetek s kolty u pasu a nožem v botě. A tak, jako Indiáni byli nakonec skoro vyhubeni a vznikl americký multikulturní národ, který nikdy nebyl a nebude bezpečný, obávám se, aby tak nedopadl i evropský kontinent.

-ed-