Brána z dětství

11.04.2015

Po modrém schodišti chtěl jsem tě vést
na bílém oblaku já chtěl tě svést
řekla si miláčku to přece znám
na bílém obláčku až ke hvězdám.

Tvůj smích je zvonivý ruší můj klid
snad jenom na chvíli chtělas mě mít
já nechci gigolem tvým se stát
ten musí lásku jen předstírat.

Ty toužíš po hříchu co těla spojí
já mluvím o tichu o bráně k ráji
ty chceš si navěky jenom tak hrát
já chci tvé doteky jen vážně brát.

A tak tu stojíme na modrém schodišti
bázlivě hledíme k bílému bojišti
však my se bojíme co má se stát
my s láskou nebudem vabank hrát.

Dneska mi zamávej svou bílou mašlí
hrdě se usmívej že jsme to našli
k poznání půjdeme tiše a po špičkách
a z dětství vyjdeme přes čistý práh.

-ed-