Komtesa a král
Šašku!
Ano,můj králi?
Kdo je ta dáma v modrém sametu.
Snad komtesa,můj králi,
pokud se já, starý vůl, nepletu.
Šašku!
Viděl jsem ji ve snách
jak laň při honu
přes les prchala mi,
však já jsem to zvíře
zraněný stál pod hvězdami
srdce mě bolí,
co je to, šašku?
Snad láska, můj králi,
ta bývá mnohdy teskná.
Co myslíš, šašku,
ta dáma, napíše mi?
Šašku!
Ano, můj králi?
Kdo stojí před branami, ťuká tu.
Snad posel, můj králi,
pokud se já, starý vůl, nepletu.
Šašku!
Přišel dopis,králi, vám
mám přečíst jeho řádky
nebo přečtete ho sám
nezdá se být krátký,
to něžná ruka psala asi.
Šašku!
Přečti mi ho sám.
Tu je a voní šalvějí.
Ach, není to jen klam
ruce se mi zachvějí,
tak čti už, nahlas,
blýská se na lepší časy.
Králi, tohle mámení já znám
však pozor na lásky cit
ten bývá mnohdy vratký.
Chceš mě ošálit?
Šašku!
Nechci můj králi, začínám:
"Já píši Vám
co chtěla jsem říct dávno,
Vy vznášíte se
proč já cítím bahno,
Vy netoužíte tolik
jak já bych si přála,
co na tom, pane králi,
srdce jsem Vám dala
buďte si nad věcí
to já jsem puklá skála.
Noc už zase přichází
jak časovaná bomba
a jitří moje pocity,
že je tu na Vás honba.
Nejdu na lov, pane,
chci vyjádřit své city
a pokud pero klame
Váš mozek není hbitý.
Co by to jen bylo
milování bez boje,
já řeknu Vám to
holá poušť a závěje.
Tak řekněte mi
proč amor šípy šetří
proč nepošle je k Vám
Vy veselý jste pán
a já smutný pes
co jen stopu větří.
Tak poslechněte, pane,
přestaňte mi utíkat
proč bráníte se tomu
z čeho máte strach.
Já nebojím se do lesa
i dřevo navíc unesu
a přestože jsem komtesa
i Vaši lásku, pane,
vtom lese nepoznaném
hrdě s Vámi ponesu!"
Šašku!
Ano, pane králi?
Kdo je ta dáma v modrém sametu
co stojí pod schody a pláče tu.
Můj králi, přece komtesa,
pokud se já, starý vůl, nepletu.
Šašku!
Pozvi ji dál.
Jak poroučíš, můj králi,
já tě však varoval...
...Bože! Vždycky jsem ji miloval,
je krásná vtom korzetu!
-ed-