Nechci vám lhát

Nechci vám lhát

psát banality

vy, tolik dnešní,

smějete se,

hloupostí zpití

duši jste prodali,

táhněte k čertu

vy povýšení,

válíte se v bahně

vlastní brutality.

Louka dnes silně voní

zas tiše šumí háj,

natrhat jen pro ni

těch sedmikrásek pár.

Zářím, je tohle snad poezie?

Ticho do zdi ryje

příslib duši kolíbá,

srdce prudce bije

vlastní něhu pojídá.

Řekla mi, že polní květy

je vážně hloupý žert,

ráda poznává světy

a zlato vyšších sfér.

Vlk osamělý vyje

hrob smutku otvírá,

ten polibek hnije

na rtu se vysmívá.

Většina přání se nesplní

proč bych si lhal,

je stejná jak vloni

čeho jsem se bál.

Scházím, je tohle snad poezie?

Nechci vám lhát

psát banality

vy, tolik dnešní

smějete se,

hloupostí zpití

duši jste prodali,

táhněte k čertu

vy povýšení,

válíte se v bahně

vlastní brutality.

-ed-