Přetahování lana - zásadní průlom po druhé světové válce

27.07.2016

Hlavní imperialistické státy stejně tak, jako v minulosti, i dnes pořádají tzv. přetahovanou. Je to proto, aby získaly vedoucí postavení v koalicích či alespoň v jejich regionálních oblastech. Jde o hlavní stránku politicko-diplomatické aktivity tajných služeb. 

Je to totiž součást hospodářského, politického, vědeckotechnického a vojenského boje o moc v imperialistickém táboře. Pokud opět zabrousíme do minulého století, zjistíme, že při jednáních o globální strategii USA šlo západoněmecké vládě o to, aby v této politicko-strategické koncepci byl brán opravdu dostatečný zřetel na její vlastní cíle. A právě z těchto politicko-mocenských tendencí tedy vyplývají i rozporné vztahy mezi tajnými službami jednotlivých států. To pochopitelně vede k nejrůznějším metodám součinnosti na bilaterární a multilaterární úrovni a samozřejmě i k rivalitě. Závažným znakem politicko-diplomatické oblasti práce tajných služeb po druhé světové válce bylo to, že zejména USA převzaly fašistickou podvratnou praxi tzv. pátých kolon. Naprosto dokonale ji upravily pro právě poválečné podmínky. Tato metoda byla nejen součástí politiky z pozice síly v padesátých letech, nýbrž i americké strategie a západoněmecké strategie expanze v letech šedesátých minulého století. Spolu s protisocialistickou a protidemokratickou východní politikou byla zároveň hlavním prvkem nepřímé agrese proti tehdejším socialistickým státům. V roce 1961 v časopise "Bundeswehrkorrespondent" se říká, jaké mají vlastně páté kolony cíle: "Je nutné najít metodu, jak svrhnout socialistický režim vedený komunisty aniž přitom rozpoutáme všeobecnou válku, ale ani válku omezenou. Může se to stát s pomocí obyvatel těchto zemí. Je k tomu nutno vycvičit a vyzbrojit lidi, kteří z těchto zemí uprchli. Tito lidé by potom mohli ve své domovské zemi rozpoutat protisocialistickou revoluci, svrhnout komunisty, což by mohla Amerika vojensky podpořit.." Tento výrok z minulosti se nápadně podobá tomu, čeho jsmě svědky v dnešním jednadvacátém století, kdy uprchlíci ze zemí třetího světa zaplavují Evropu a páchají zde zcela otevřeně teroristické činy. Už je nepáchají jen ve svých domovských zemích, nýbrž po celém světě. Podobnost čistě náhodná? Kdo tomu věří, že jde o náhodu, ať si věří. Globální chaos je totiž základním pilířem pro nastolení budoucího nového světového řádu.

Dřívější i dnešní podoby pátých kolon, jako pevnou součást strategických koncepcí, nevytvořil nikdo jiný než vojenské vedení USA a bývalého NSR. Abychom plně pochopili systematičnost a strategii, musíme si připomenout to, co se rýsovalo v organizaci a v pracovních metodách tajných služeb už za druhé světové války. Byl to kvalitativně nový stupeň. Potom tedy v poválečných letech měly rozhodující význam tyto znaky: Stále více se prosazovaly tendence koncentrace tajných služeb a jejich přímé přiřazování k vládní špičce. A právě na tomto základě došlo také v roce 1971 v USA k založení právě známé CIA. Harry S. Truman, tehdejší prezident, o tom napsal ve svých pamětech: Válka nám dala toto ponaučení - získávání zpráv musí být organizováno tak, aby informace kdekoliv a kdykoliv je potřebujeme, byly po ruce v promyšlené a srozumitelné formě, protože jinak nemají žádnou hodnotu.. pokaždé, když naše Rada bezpečnosti plánuje politická opatření, řekněme v prostoru jihovýchodní Asie, vyžádá si nejprve od CIA zprávu o eventuálních důsledcích, které by taková opatření mohla mít. Ředitel CIA má potom poradu se štábem Rady bezpečnosti a bod po bodu vyslovuje svůj komentář. Jeho výklad je založen na posudku, který o situaci podá CIA a na průřezu mínění všech míst, která se CIA spolupracují a radí se s ní - zpravodajských oddělení armády, letectva a námořnictva, FBI, ministerstva zahraničních věcí a vedoucího Komise pro jadernou energii. Ministr zahraničí potom vypracuje doporučení k návrhu předpokládanému prezidentovi a ten nakonec rozhodne s konečnou platností." Právě v důsledku klíčového postavení CIA při rozhodování, které zaujímá jako dodavatel důvodů, neobyčejně vzrostl vliv této organizace na celkovou politiku USA. Podobná vývojová tendence se rýsovala i v tehdejším západním Německu a i v ostatních imperialistických zemích. Objevily se i jiné tendence v tomto procesu. Vyplývaly hlavně z boje monopolistických seskupení o vůdčí postavení ve státně monopolistickém mechanismu vlády a to proto, aby mohla lépe prosazovat své specifické politické a hospodářské zájmy. Jako typický jev se ukázalo, že vojenské otázky, které byly přímým předmětem zájmu zbrojařských monopolů (tyto zájmy nikdy nepolevily, pořád trvají!) měly v centrálách tajných služeb přednost. To mělo vliv i na postavení vojenských hodnostářů v těchto centrálách. K tomu všemu samozřejmě rostl i vliv a rozsah aparátu tajné služby Pentagonu. Díky všem těmto skutečnostem tedy vzniká 1. října 1969, pod záštitou tehdejšího ministra války McNamaryho, Defence Intelligence Agency (DIA) a to tím způsobem, že byly rozšířeny a sloučeny již existující služby. (Nepřipomíná vám to něco, co se děje s tajnými službami dnes i u nás? Podobnost čistě náhodná?). CIA měla pochopitelně stále nejdůležitější pozice, ovšem už jí na záda dýchala DIA, což byl pořádný soupeř a jehož vliv neustále rostl. Do sféry DIA totiž patřil i Národní úřad pro bezpečnost (NSA), rovněž přiřazený k Pentagonu. V celém světě tenkrát prováděl nízkofrekvenční a rádiovou špionáž. Tajná služba Pentagon ovládala mnoho dalších důležitých technických prostředků amerického špionážního systému a to včetně špionáže ve vesmíru (viz článek PS III. Technika tajné služby).

V západním Německu se nadvláda zbrojařských monopolů a militaristů v hlavním odvětví tajné služby (Bundesnachrichtendienst - BND) projevovala v jiné formě. V aparátu, který přímo ovládají, stanovily tyto síly metody a koncepci v duchu vojenské politiky bonnské vlády. Koncentrace práce tajné služby byla naprosto těsně spjata s maximálním rozšiřováníjm systému. To opět vedlo k rozšiřování jejího rozsahu a také k pokračující specializaci. Co se týkalo tzv. "globální funkce" a jí odpovídající organizaci tajných služeb pro tehdejší současnost, prohlásil A.W. Dulles toto: "Dnes je zpravodajská služba nucena být neustále na stráži ve všech částech světa současně, přičemž je lhostejné, o co se právě vojíci a diplomaté zrovna zajímají. Životně důležité zájmy naší země mohou být ohroženy kdykoliv a téměř v každém koutě světa! Je tedy potřeba vybudovat hustou, navlas přesně sladěnou zpravodajskou síť, která je kdykoliv schopna přesně a rychle informovat o všech událostech v kterékoliv části světa, je tedy nezbytným předpokladem vládní politiky.." Z tohoto výroku je naprosto patrné a neoddiskutovatelné, že tajné služby hlavních imperialistických mocností byly špiónem (a policajtem zároveň) celého světa. Důležitým poválečným údobím byl i proces prolínání tajných služeb s velikými skupinami monopolů a jejich informačními orgány na národní a mezinárodní úrovni k nové kvalitě pro budoucí uspořádání světa. Základnou a výchozím bodem tu byl plně rozvinutý státně monopolistický systém v imperialistických státech a primát politiky před hospodářstvím, který vznikl v boji mezinárodního monopolistického kapitálu proti tehdejšímu socialismu. Metody a organizaci tajných služeb v podstatě určovala zejména imperialistická integrace ve vojenské a ekonomické oblasti a dokonce v počátku i v oblasti politické. Např. NATO se soustředilo a pokoušelo neustále vytvořit těsně spolupracující systém tajných služeb, který by byl cíleně zaměřen proti tehdejším socialistickým státům. Logicky to vyplývalo z koncepce nového světového řádu, která byla připravena dávno dopředu a kdy se počítalo do budoucna s poražením socialistického systému v tzv. východním bloku a sjednocení celé Evropy pod jednotnou taktovkou a jediným přesně vymezeným vládnoucím systémem. -ed-