Cesta

10.03.2015

Déšť smývá špínu velkoměsta

říkám si marně kde je ta cesta

co vedla mým srdcem do hlubin duše

z údolí kráčím rovnou skrz buše.

Příteli můj, ty slyšíš ten hlas

co říká ti stůj a zastav už čas

a projdi teď se mnou v minulosti

kde burácí hrom a létají pěsti.

Nebojím se stínů kráčím si do deště

každý z nás má v srdci jedovaté kleště

co svírají a rvou svou vinu přítomnosti

a kráčí s námi vstříc naší budoucnosti.

Příteli můj, pozvedni svoji víru

my dva i čas můžeme žít v míru

kráčíme zpátky z buše do údolí

dokud se rány v tvém srdci nezahojí.

Déšť smývá špínu velkoměsta

už možná vím kde je tvoje cesta

co vedla tvým srdcem do hlubin duše

proč z údolí kráčíš zas přímo skrz buše.

-ed-