Jsem jdoucí rybář
Jsem jdoucí rybář
Proč nemáš moře
milá vlasti má,
kde vlna s vlnou
píše paměti,
jsem jdoucí rybář
tu, v širém okolí
pode mnou kotlina,
udici házím
marně do řeky.
Ten pozdrav v láhvi
nepsal bych v mysli staletí,
kdybys měla moře
milá vlasti má,
takhle uchovám ho navěky
a vlas už samá šedina.
Vzpomínky jen pro ryby
chodím je lovit do výšin.
Že není tam moře?
Kdo to řekl, že nevidím ho,
Ty Bože? Vždyť stojím přímo,
tam, na veliké hoře,
šelmy pode mnou
to je tvá lidská spodina,
dusí se samou hlínou,
to já žiji lehce v každé vlně,
kterou jsi ty přeskočil.
Na lodích teskno člověku
proud silný trhá pramicí,
vln bělostných příslib
neskončím zas v pravěku,
překročím vlastní hranici.
To by byl vskutku med,
nebýt v srdci slaný,
znát správný směr z hlavy
to je pravý svět,
tam mohu snad chvilku
v propasti posedět
a horu učit přijít k sobě,
nevěřit v sílu zázraku
pak mohu hodit udici
Tobě, Ty bloude,
Ty slepý člověku
a obrousit ti hrany.
Proč nemáš moře
milá vlasti má,
kde vlna s vlnou
píše paměti,
jsem jdoucí rybář
tu, v širém okolí
pode mnou kotlina,
udici házím
marně do řeky.
-ed-