Píditelský speciál V. - SEN mnoha hlav

28.07.2016

Vznik Evropské Unie tak, jak ji známe dnes se všemi jejími charakteristikami, není náhodný. Tento proces trval již řadu let aniž to většina občanů v Evropě vůbec zaregistrovala. 

Pro občany naší republiky byl uskutečněn nenásilný proces v podstatě tzv. sametovou revolucí v roce 1989. Sametovou revolucí proto, protože kontrarevoluční strategie expanze západoněmeckého imperialismu dvacátého století tak, jak byly nejdříve plánovány a uskutečňovány, neustále selhávaly. Selhala akce Zefír, Vulkán, kontrarevoluční puč v Maďarské lidové republice, i útok proti Polské lidové republice a další akce imperialistické expanze v Evropě. Proto se přecházelo hlavně k podvratné dlouhodobé činnosti, západní propagandě, špionáži a vedení psychologické války. Když se Strauss v roce 1956 stal ministrem války a převzal i řízení bundeswehru, prohlásil: "Žijeme v technickém věku, ve kterém sdružená síla našich spojenců postačí k tomu, abychom říši Ruska vymazali z mapy." Už z těchto slov je patrné, že budoucí Spojené Evropské Národy (SEN mnoha hlav) měly sloužit jako imperialistická bašta pro rychlý posun expanzivních snah dostat se co nejblíže ke hranicím Ruska. Pro pochopení tohoto složitého dlouhodobého procesu, který byl pečlivě plánován a připravován od konce druhé světové války, je potřeba si připomenout alespoň základní expanzivní snahy v bývalé, ještě rozdělené, Evropě, což je pro imperialismus typické, neboť opovrhuje mezinárodním právem. Bonnský režim si činil nárok na vedoucí úlohu při pokusech uplatňovat politiku z pozice síly v Evropě. Předpokladem tedy bylo ovládnutí nejprve západní Evropy, o což bonnský režim usiloval a tudíž se připojil k politice a strategii USA, aby i později, opřen o silný vlastní potenciál, mohl otevřeně hájit své speciální evropské zájmy pak po celé Evropě.

Šlo v podstatě o dvě teze, kdy první určovala předpokládanou převahu USA ve strategickém potenciálu jaderných zbraní a možnost překvapivě ji použít proti Rusku a jeho tehdejším spojencům jako hrozby, čímž by se dalo vydírat Rusko, zatlačit tehdejší probíhající socialismus až ke hranicím Ruska a tím ho přimět ke kapitulaci. Vojenským koalicím, zejména NATO, byla tedy přidělena úloha konvenčních i jaderných základen v operačně taktickém měřítku. Generál USA Thomas Power, velitel koncepce frontálního útoku na socialistické státy, svého času i velitel strategického letectva a od roku 1968 člen vojenského poradního sboru prezidenta Nixona, tuto tezi v květnu 1959 podpořil slovy: "Nikdy se nesmíme ocitnout v takové situaci, kdy bychom válku nemohli zahájit sami, vždy musíme být schopni zasadit první úder." Vzhledem k tomu, že Rusko v té době vůbec nechtělo válčit, protože bylo zcela vyčerpáno na všech frontách nedávno skončenou druhou světovou válkou, byla tato slova naprosto účelová a měla charakter imperialistického nadšení a šlo o cílenou podporu neustálého zbrojení, čímž se nahrávalo velmi zdatně i monopolnímu zbrojařskému průmyslu imperialistických mocností. Druhá teze zdůvodňovala jaderné vydírání a připravenost vést první úder zvenčí, což muselo být doplněno i kontrarevolučními akcemi uvnitř všech tehdejších států Varšavské smlouvy. Záměr byl zcela jasný - cílená propaganda, připravenost a podpora kontrarevolučních hnutí proti státům Varšavské smlouvy s cílem přivést tuto skupinu států (či jednotlivé státy postupně) do imperialistické mocenské sféry. Šlo o budoucí vznik Spojených Evropských Národů, které nyní známe jako Evropskou Unii (EU).

Tehdejší senátor USA, Patrick A. McCarran, dne 6. srpna 1951, tedy rozvinul konkrétní kontrarevoluční program proti státům budoucí Varšavské smlouvy. Šlo o podporu ilegalních povstaleckých skupin, udržování otevřené a účinné spolupráce se statisíci uprchlíky (imigranty), některé úkoly nebyly omezovány na akce vlády, neboť byly a jsou věci, které vláda otevřeně dělat nemůže, které však lze vykonat tak, že do těchto úkolů jsou zapřaženi právě tzv. soukromé "skupiny". V těchto "věcech" udávaly tón generálové USA jako např. Lucius D. Clay, Willis D. Crittenberger a C. Rodney Smith. A jestlipak čtenář tuší, kým byl také tento poslední jmenovaný muž? Byl ředitelem "Radio Free Europe" v roce 1968. Kolik lidí propagandisticky zápaďácky zblblých v té době asi poslouchalo Svobodnou Evropu v naději, že se jim blízko blýská na lepší časy, snili svůj sen o báječném životě? Kolik lidí asi zradilo vlastní národ v přesvědčení, že dělají správnou věc anebo proto, že byli dobře zaplaceni? Tak to věru nevím, ale bylo jich asi dost. Rozhodně netušili, že už v roce 1949 byl založen tzv. "Free Europe Committe", což bylo státem řízené středisko kontrarevoluce. Už v té době byl vybudován rozhlasový systém proti lidově demokratickým státům Evropy. V padesátých a šedesátých létech minulého století probíhaly v socialistických státech různé politické procesy, ve kterých bylo odsouzeno mnoho lidí. Někteří právem, protože vlastizrada a paktování se s imperialistickým nepřítelem byl prostě zločin. Dokonce imperialistické mocnosti, v jejichž službách pracovalo ilegálně mnoho lidí, tenkrát některé tyto lidi klidně obětovaly pro své daleko vyšší cíle. Oni nepomohli jim i když k tomu měli veškeré možné vybavení a finanční prostředky. Profláknuté zrádce (špiony) totiž nikdo z ohně tahat nechce, to je stará pravda, dokonce ani ten, v jehož službách zrádce, který zradil svůj národ, pracoval. A tak tyto politické procesy dvacátého století dodnes rozdělují společnost snad právě i proto, že důležité relevantní informace zůstávají tajemstvím i ve století jednadvacátém.

Když v roce 1953/1954 byla v NDR odhalena a rozdrcena část agentur, tedy zejména podvratná síť Gehlenovy organizace, operujících ze Západního Německa a ze Západního Berlína, přemýšlelo se, jak zlegalizovat verbování agentů s cizí státní příslušností jednotlivými sektory západoněmecké tajné služby v různých státech. A tak se došlo i k takovému závěru: "Mezinárodní právo (článek 44,45 Haagské konvence o pravidlech a zvyklostech pozemní války) zakazuje nutit cizí státní příslušníky, zejména obyvatele obsazené země ke špionážním službám proti vlastní domovině. Přijímat příslušníky nepřátelského státu jako dobrovolníky a také jich používat ke špionáži proti vlastní zemi naproti tomu nezakládá porušení mezinárodního práva," JUDr. Erasmus. Toto pojetí ovšem bylo v rozporu s druhým odstavcem prvého článku Charty OSN, kde se konstatuje, že cílem a zásadou OSN je "rozvíjet přátelské vztahy v souladu se zásadami rovnoprávnosti a právem na sebeurčení národů a činit vhodná opatření k posilování světového míru." Nepíše se tam tedy učinit špionáž a podvratnou činnost základnou vzájemných státních styků. Leč probíhala studená válka a bylo pro imperialistické síly důležité, aby v určitém časovém horizontu spojily západní i východní Evropu v jeden celek. Takže nějaké mírové úmluvy šly stranou a staly se z nich jen cáry papíru. I terorismus zaměřený imperialistickými státy navenek, zpravidla spojený s masovým terorem vůči občanům vlastního státu, byl použiván v hojné míře. A tak se potvrzuje opět pravidlo, že kdo s čím jak zachází tím taky schází. Vlastní zbraň a způsob boje se často obrátí proti tomu, kdo jich používá nejčastěji. Smutným faktem zůstává, že spojená Evropa se pak stala jakýmsi odrazovým můstkem v pokračujícím boji proti Rusku a slouhou imperialistických mocností a přestala dbát o vlastní zájmy, o své občany a o svou bezpečnost. -ed-